Výskyt nemoci

Autor: Jan Roth

Výskyt Parkinsonovy nemoci v populaci (tzv. prevalence) se v Evropě pohybuje mezi 84 až 187 postiženými na 100 000 obyvatel, tedy přibližně každý tisící člověk trpí Parkinsonovou nemocí. Budeme-li sledovat Parkinsonovu nemoc pouze u osob starších 60 let, zjistíme, že postihuje více než jedno procento této populace. Jde tedy o nemoc poměrně častou. Bohužel tato čísla nejsou zcela přesná, především proto, že i v současnosti dochází občas k diagnostickým omylům, zvláště v časných stadiích nemoci, kdy příznaky nejsou ještě tak výrazné. Poté je stanovena jiná diagnóza než Parkinsonova nemoc a statistické údaje jsou tím znepřesněny. Také možnost falešné diagnózy Parkinsonovy nemoci u pacientů trpících jiným onemocněním nelze vyloučit. Podle některých publikací dochází k takovýmto diagnostickým chybám v časných stadiích nemoci až v 20 % případů, proto je nutno brát číselné údaje s určitým nadhledem.

Parkinsonova nemoc se vyskytuje na celém světě, v průmyslově vyspělých i ryze zemědělských a vývojových státech. Některé studie však prokazují nižší výskyt Parkinsonovy nemoci v Africe a také v Japonsku. Je pochopitelné, že v jednotlivých zemích probíhají tyto studie na různé úrovni podle jejich sociálně-ekonomických podmínek a tento rozdíl může ovlivnit výsledky.

Zdá se, že případů Parkinsonovy nemoci v posledních 50 letech pomalu přibývá, tj. počet nemocných s Parkinsonovou nemocí se mírně zvyšuje. Zda se však za tímto zjištěním skrývá pouze zlepšení diagnostiky a prodloužení průměrného věku v populaci, není doposud jasné.
Rozdíl ve výskytu Parkinsonovy nemoci mezi ženami a muži je mizivý, nicméně se jeví lehká převaha postižení u mužů.

Parkinsonova nemoc obvykle začíná ve středním věku, průměrný věk pacientů při počátku onemocnění se pohybuje okolo 50 až 60 let, nebývá však vzácností ani ve vyšších věkových skupinách. Počátek před 40. rokem věku není také nijak extrémně vzácný (přibližně 10 % všech případů Parkinsonovy nemoci ). U těchto pacientů se vývoj a prognóza nemoci v některých rysech liší od průběhu nemoci u pacientů s pozdějším počátkem (viz kapitola 7). Také vznik nemoci po 70. roce věku není nijak vzácný (opět asi 10 % z celkového počtu).

Možnost, že by nějaké onemocnění podmiňovalo vyšší pravděpodobnost vzniku Parkinsonovy nemoci u dané osoby, se jeví jako nepravděpodobná. Pouze výskyt onemocnění zvaného esenciální třes (třes rukou, hlasu, hlavy, především při činnosti, další projevy chybí) je lehce vyšší u příbuzných pacientů s Parkinsonovou nemocí.

Někteří badatelé tvrdí, že existuje cosi, co se dá označit jako typická osobnost pacienta s Parkinsonovou nemocí, a že tedy u osob s tímto typem povahy lze pozorovat vyšší výskyt nemoci. Jsou to především povahové rysy jako uzavřenost, systematičnost až pedantičnost, horší přizpůsobivost a sklon k depresím. Také bývá pozorován malý sklon k škodlivému návykovému chování a závislostem, jako je nadměrné požívání alkoholu, drog či kouření. Jiní autoři však věrohodnost těchto faktů popírají.

Riziko výskytu Parkinsonovy nemoci u potomků osoby, která onemocněla touto chorobou ve věku nad 50 let, není vyšší než 2 %, tedy odpovídá zhruba riziku běžné populace.

U potomků osob, u nichž Parkinsonova nemoc vznikla před 40. rokem věku, však riziko stoupá na cca 10–20 %, je tedy zřejmé, že Parkinsonova nemoc s počátkem v mladém věku vykazuje vyšší míru dědičnosti.

EXPY sekce je součástí Neurologické společnosti ČLS JEP, není organizačně nijak propojena a nezávisí ani nesouvisí s činností státních úřadů, průmyslových a obchodních subjektů, podpůrných pacientských společností, nadačních a charitativních organisací. Součástí činnosti však může být spolupráce s uvedenými subjekty v zájmu plnění cílů expy sekce.