časový rozvoj nemoci

Autor: Evžen Růžička a Jan Roth

Vývoj Parkinsonovy nemoci je velmi individuální a závisí na celé řadě faktorů, z nichž je jen část známa a ještě menší část se dá ovlivnit. Vývoj projevů nemoci ale zásadně ovlivňuje léčba – bez ní v minulosti umírali pacienti na komplikace celkové nehybnosti, neschopnosti příjmu potravy atd. Po tom, co byla v sedmdesátých letech 20. století do praxe uvedena léčba levodopou, se obraz Parkinsonovy nemoci a způsob jejího rozvoje zásadně změnily. Nemocní při vhodně zvolené léčbě mohou zůstat poměrně dlouho v dobrém stavu bez výraznějšího omezení svých běžných životních aktivit a teprve pozdní stadia nemoci přinášejí obtíže závažnějšího stupně. Účinky léčby a fakt, že chorobný proces dále postupuje, vedou k tomu, že stav nemocného v pokročilém stadiu kolísá v závislosti na jednotlivých dávkách léků a objevují se další obtíže a omezení, jak pohybového rázu, tak tzv. non-motorické projevy onemocnění. Díky vývoji nových léčebných postupů se však stále lépe daří ovlivňovat i tyto projevy a komplikace pozdního stadia nemoci.

Počáteční stadium nemoci

Onemocnění se obvykle rozvíjí pomalu od počátečních necharakteristických projevů. Ve vzpomínkách na toto období nemoci často pacienti uvádějí různé nespecifické obtíže jako změny nálady, kloubní a svalové bolesti, zácpu, poruchu čichu a podobně. Mohou se objevit i typičtější projevy, jež však přesto ještě nemusí vést k podezření na Parkinsonovu nemoc – zmenšení písma, snížení hlasitosti a melodičnosti řeči, snížená mimika obličeje a náznak sehnutého držení trupu. Teprve po různě dlouhém mezidobí (za několik měsíců a někdy snad i roků) se objeví typické příznaky Parkinsonovy nemoci (třes ruky nebo nohy v klidové poloze, svalová ztuhlost, pohybová chudost a zpomalenost), často zpočátku pouze na jedné končetině nebo na jedné polovině těla. V tomto období zpravidla již dochází k rozpoznání diagnózy onemocnění. Příznaky onemocnění se během následujících měsíců až let objeví i na druhostranných končetinách. V té době již bývá natolik omezena výkonnost nemocného, že lékař obvykle doporučí nasazení léků – pokud se tak nestalo už dříve. Nejčastěji to bývá některý přípravek s obsahem levodopy nebo lék ze skupiny agonistů dopaminu, jehož podávání může poskytnout výraznou úlevu, blížící se někdy přechodně až k normalizaci stavu (viz dále v kap. 9).

Rozvinutá nemoc a komplikace odpovědi na léčbu

S postupem času (a chorobného procesu) bývá většinou nutné postupně zvyšovat dávky léků, aby se udržel jejich dobrý účinek na hybnost. Po různě dlouhé době – v průměru po 5 až 8 letech – se odpověď na léčbu začne měnit a začnou se objevovat tzv. pozdní komplikace – přechodné výpadky hybnosti a mimovolní pohyby (viz též v kapitolách 6 a 9). I když se na těchto komplikacích spolupodílí léčba, hlavním faktorem jejich vzniku je postup základního chorobného procesu. Nemá proto smysl oddalovat racionálně vedenou léčbu nebo neužívat dostatečné dávky – komplikace by v daném stadiu rozvoje onemocnění vznikly tak jako tak.

Pozdní stadium nemoci

K dalšímu horšení základních příznaků a k rozvoji jiných projevů onemocnění dochází s individuálně velmi rozdílnou rychlostí, obraz onemocnění navíc stále značně modifikuje léčba. Zdaleka ne u všech nemocných dojde k rozvoji nejtěžších projevů, které se obtížně ovlivňují léčbou. Mezi ně patří zhoršení stability stoje a poruchy chůze, jež mohou vést k pádům a ohrozit tak i život pacienta. Vývoj hybných, vegetativních a případně i psychických pozdních komplikací (viz kapitola 6) může v nejtěžších případech výrazně omezovat funkční soběstačnost pacienta.

Typy nemoci

Průběh onemocnění se může u jednotlivých pacientů značně lišit nikoli jen různou rychlostí rozvoje, ale také věkem začátku, rozdílným vyjádřením příznaků, reakcí na léčbu atd. Je známo, že někteří pacienti trpí převážně pohybovým zpomalením a svalovou ztuhlostí, případně poruchami stoje a chůze, zatímco jiní jsou postiženi hlavně třesem. Je zajímavé, že u pacientů s převládajícím klidovým třesem se prokázal pomalejší rozvoj onemocnění a v pozdních stadiích nemoci je u nich menší riziko vzniku poruch paměti a orientace či psychických komplikací léčby. Jiné rozdělení může vycházet z věku začátku. Klasická Parkinsonova nemoc obvykle začíná mezi 50.–60. rokem věku, trpí jí největší procento nemocných a týká se jí většina informací na stránkách této knihy. Méně častá je tzv. Parkinsonova nemoc s časným začátkem (cca do 40 let věku), která tvoří asi 10 % všech případů onemocnění. Tito nemocní zpravidla velmi dobře reagují na léčbu, brzy se však u nich objevují hybné komplikace typu mimovolních pohybů a přechodných výpadků hybnosti. Přesto, že se příznaky onemocnění s průběhem času horší a objevují se komplikace, stále u těchto nemocných trvá výtečná odpověď základních příznaků na jednotlivé dávky levodopy. Pacienti s časným začátkem nemoci také podstatně méně trpí poruchou vegetativního nervstva a psychickými komplikacemi léčby (viz kapitola 6). Jen velmi vzácně se mohou parkinsonské příznaky objevit již u dětí či dospívajících. V takovýchto případech se může jednat o vzácnou dědičnou formu Parkinsonovy nemoci nebo o jiné onemocnění, jež pouze svými projevy Parkinsonovu nemoc připomíná. U nemocných s pozdním začátkem nemoci (po 70. roce věku) onemocnění postupuje dosti rychle a poměrně brzy se snižuje účinek levodopy a mohou se přidávat další příznaky (poruchy výslovnosti, držení těla, stability stoje a chůze), které hůře odpovídají na léčbu a jejichž podíl na postižení nemocného se časem zvyšuje. Podobně se mohou objevovat i poruchy paměti a orientace a psychické komplikace léčby. Na závěr je nutné ještě jednou zdůraznit, že průběh onemocnění je velmi individuální. Ne všechny popsané projevy a komplikace onemocnění se musí objevit u každého pacienta. Ne vždy odpovídá tzv. biologický věk kalendářnímu věku, a tak je dosti běžné, že i po 50. roce věku onemocnění probíhá pod obrazem „Parkinsonovy nemoci s časným začátkem“ či známe případy velmi pomalého postupu a příznivého stavu nemocných starších 80 let.

EXPY sekce je součástí Neurologické společnosti ČLS JEP, není organizačně nijak propojena a nezávisí ani nesouvisí s činností státních úřadů, průmyslových a obchodních subjektů, podpůrných pacientských společností, nadačních a charitativních organisací. Součástí činnosti však může být spolupráce s uvedenými subjekty v zájmu plnění cílů expy sekce.